Naši soudci už dávno opustili odkaz velkého českého rodáka Kelsena a tedy se nenechávají „svazovat“ textem zákona, extralegální rozhodování jim není cizí (např. Pl. ÚS 21/96: „Soud přitom není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit ; či Pl. ÚS 33/97: „Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě“; či 5 Afs 14/2004: „Při interpretaci právního předpisu je nutno (a soud je povinen) se odchýlit i od na první pohled jednoznačného textu“).
V praxi tedy dost záleží na konkrétní úvaze konkrétního soudce (zpravodaje), zda převáží nějak legitimizovaný pocit spravedlnosti (equity) či jednoduchá hrubá legalita. Měli bychom trvat na tom, že odchýlit se od textu zákona by mělo být možné (zvláště pokud vystavíme přesvědčivou konstrukci právně významného důvodu, opírajíc se o nějaké významné principy) i v prospěch daňového subjektu.
Pokud naše právní kultura v očích našich soudců není přísně (exlusivně) pozitivistická, a pokud současně na druhé straně u nás neplatí stare decisis, pak je vlastně předvídat rozhodování soudu výrazně obtížné, navíc za situace, kdy máme za sebou zatím historicky jenom velmi krátkou rozhodovací praxi (téměř žádná výrazná právní otázka nemůže mít ještě nic, co by se i jen podobalo něčemu jako ustálená judikatura).