Je skutečností, že pouze hrstka rozsudků NSS a KS uvádí jméno soudce zpravodaje – viz například KSPL 30 A 203/2018 – 45 , KSCB 50 A 54/2019 – 48 nebo NSS 6 Afs 111/2021 – 25.
Není přitom žádným tajemstvím, že velká část rozsudků tuzemských soudů stojí na extralegálních (ve smyslu nikoli na psaném textu zákona stojících) argumentech, ať už ve formě vyplňování mezer zákonného textu nebo přímo „domýšlením“ morálních, filosofických či politických účelů či cílů právní úpravy. Ze této situace je posilování odpovědnosti soudců právě i prostřednictvím vědomí, že jméno soudce zpravodaje nezůstane nezveřejněné, jistě správným směrem.
Nebo to lze říci i jinak: čeští soudci se velmi často snaží rozhodovat obdobně jako soudci v angloamerické právní kultuře (common law), pročež by neměli být překvapeni, že by měli čelit alespoň zčásti obdobné otevřenosti svého rozhodování, která je typická právě pro soudy v oblasti common law.
Pojďme tedy společně tlačit na to, ať se zveřejňování soudců zpravodajů přímo v textu rozsudku stane pravidlem, a nikoli jenom ojedinělým jevem.
