Z praktického hlediska je někdy velmi obtížné zajistit, aby správce daně skutečně rozhodoval v duchu základních principů a zásad, z nichž některé mají ústavní rozměr. Jedná se zejména o zajištění dodržování zásady zákonnosti („není daně bez zákona“). V řadě konkrétních případů je obtížné zbavit se dojmu, že správce daně činí rozhodnutí na základě svých pocitů, přesvědčení, politické nebo filozofické orientace a zákon nebo fakta jsou pouze následnou berličkou, nikoli průvodcem při rozhodování. Zákonnost rozhodování, a to i v oblasti zdanění, nepochybně souvisí s mírou přezkoumatelnosti takového rozhodnutí.
Nabízím k přečtení článek, ve kterém se zabývám tím, jak zajistit vyšší stupeň přezkoumatelnosti rozhodnutí daňových orgánů, zejména z pohledu oprávněných zájmů daňových subjektů.
Článek je k dispozici zde: http://ssrn.com/abstract=3529390