Po novele daňového řádu s účinností od 1.1.2014 platí nová norma uvedená v § 250 odst. 7:
Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud
a) daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a
b) v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení
To tedy nově (od 1.1.2014) znamená, že pokud se nám z jakéhokoli důvodu „podaří“ nepodat daňové přiznání v řádné lhůtě (přičemž stále platí, že 5 pracovních dní po řádné lhůtě se pokuta neuplatní), pak se jistě vyplatí toto podání uskutečnit se zpožděním menším než 30 dní, protože pouze v tomto případě je správce daně povinen (bez možnosti jeho odlišného správního uvážení, bez diskrece) pokutu za opoždění podání přiznání snížit na 50 %. Od 31. dne trvání zpoždění pak již se stejně neúprosným automatismem nastupuje pokuta ve 100% výši (tedy ve výši 0,05% ze stanovené daně za každý den prodlení počítáno zpětně od prvního dne následujícího po stanovené lhůtě; maximální výše této pokuty přitom nemůže být vyšší než 5% stanovené daně).
Je přitom potřeba vzít na vědomí, že nesplnění podmínky ad b) výše nastane bohužel i tehdy, pokud ve stejném roce daňový subjekt jiné daňové přiznání podal v „ochranném pásmu“ 5 pracovních dní po lhůtě; pokuta se totiž sice v tomto krátkém zpoždění neuplatní, ale striktně vzato prodlení fakticky nastalo.