Snad každý, kdo i jenom letmo zauvažoval nad faktickým fungováním vysokých soudů, mi zřejmě dá zapravdu, že úloha soudce zpravodaje je velmi významná (viz také néže stručné poznámky z právní úpravy soudce zpravodaje).
Rozhodl jsem se tedy využít možnosti dle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a podal žádost o sdělení, jakým jednoznačným a pro veřejnost snadno a opakovaně dostupným způsobem je možno zjistit, který soudce byl v tom kterém konkrétním soudním řízení v roli soudce zpravodaje.
NSS mi na tuto žádost odpověděl (viz také zde), že funkce soudce zpravodaje ve správním soudnictví zákonnou oporu nemá a že jména soudců zpravodajů zveřejňována nejsou, žádný právním předpis to soudu nestanovuje.
Osobně jsem toho názoru, že to je špatně a že tento názor NSS by měl být v současné době, kdy je faktická (i když často jenom deklarovaná) výrazná informační otevřenost (na kterou právě NSS ve svých rozhodnutích tak tlačí), neudržitelný.
Dále si jen stručně připomeňme právní úpravu ve vztahu k roli soudce zpravodaje (pro srovnání uvádím i úpravu Ústavního soudu), ze které je myslím bez dalšího výrazně zřejmé, že role soudce zpravodaje je pro průběh a zejména konečné znění rozsudku natolik významná, že by veřejnost (v době tzv. materiálního právního státu) měla mít zcela jistě nárok na informaci, který konkrétní soudce „to spáchal“.
Ústavní soud má funkci soudce zpravodaje upravenu přímo v zákoně (zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), viz například:
Přidělení návrhu: Týká-li se návrh věci, o které rozhoduje Ústavní soud v plénu, přidělí se návrh soudci jako zpravodaji (dále jen „soudce zpravodaj“) určenému rozvrhem práce.
Úkony soudce zpravodaje mimo jednání:
Neshledá-li soudce zpravodaj důvody k odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 a 2, připraví věc k projednání věci samé v plénu nebo v senátu.
Soudce zpravodaj činí potřebné procesní úkony, zejména zajišťuje shromáždění listinných důkazů a provedení výslechu svědků, ….
Při ústním jednání udělí předsedající, nejprve slovo soudci zpravodaji, který sdělí obsah návrhu na zahájení řízení a výsledky dosavadního řízení před Ústavním soudem.
Návrh nálezu nebo usnesení vypracuje soudce zpravodaj, byl-li však přijat návrh, který se podstatně liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí předsedající.
Nejvyšší správní soud má funkci soudce zpravodaje upravenu v jednacím řádu:
Předseda senátu v souladu s rozvrhem práce organizuje a řídí činnost senátu; pokud přiděluje věci jednotlivým soudcům jako zpravodajům, dbá přitom o rovnoměrné pracovní zatížení všech členů senátu.
Soudce, jemuž je věc v souladu s rozvrhem práce přidělena (dále jen „soudce zpravodaj“), odpovídá za plynulost řízení a včasné rozhodnutí či jiné opatření ve věci.
Soudce zpravodaj vyhotoví návrh rozhodnutí; po vynesení rozhodnutí jej rovněž písemně vyhotoví.
Po zahájení řízení soudce zpravodaj především zkoumá, zda jsou splněny podmínky řízení.
Porada a hlasování: Poradu řídí předseda senátu. Nejprve udělí slovo soudci zpravodaji, aby vylíčil věc, podal zprávu o stavu judikatury a přednesl návrh na rozhodnutí. Poté se k věci a k návrhu na rozhodnutí vyjádří ostatní členové senátu.
Rozhoduje-li soud bez jednání, prostuduje věc nejprve soudce zpravodaj; poté ji předloží k prostudování ostatním členům senátu. Poradu řídí předseda senátu. Nejprve udělí slovo soudci zpravodaji, aby podal zprávu o stavu věci, o stavu judikatury a přednesl návrh na rozhodnutí.
Při jednání rozšířeného senátu zpravidla nejprve vystoupí soudce zpravodaj, který přednese návrh právní věty obsažené v usnesení, stručně ozřejmí jeho důvody a sdělí podstatu odlišného právního názoru správních orgánů.