Nový občanský zákoník (měl by být účinný od 1.1.2014) se vrací (viz Obecný zákoník občanský ABGB do roku 1950) ohledně právnických osob k tzv. teorii fikce, tj. považuje právnické osoby za nesvéprávné, tj. nemající vlastní vůli. Tato paradigmatická změna přináší mnohé důsledky – jedním z nich je skutečnost, že nově bude moci soud právnickým osobám jmenovat opatrovníka, a to často i v případech značně vágně definovaných (viz § 165 NOZ) – tedy například i v případě, kdy právnická osoba bude mít statutární orgán plně obsazený, pouze za splnění podmínky, že dle názoru soudu jsou zájmy představenstva v rozporu se zájmy obchodní společnosti.
Ve svém důsledku tedy vzniká státu oprávnění přímo ingerovat do struktury libovolné právnické osoby.
Dochází tím tedy zcela nepochybně ke zvýšení míry veřejnoprávní regulace a omezování svobodné volby podnikajících subjektů. A to je podle mého názoru vážné; je přitom smutné (i když bohužel spíše typické), že se na toto téma nekonala žádná mediální „masáž“ (u nás přitom často tak obvyklá; bohužel v tématech spíše nepodstatných), dokonce ani žádný skromný novinářský příspěvek (čest výjimkám).