Jan Macháček ve svém dnešním auditu v časopise RESPEKT (zde) mluví o tom, že při řešení Kypru byla prolomena některá tabu.
Dovoluji si k tomu poznamenat:
To že stát je jediným subjektem, který si sám sobě stanovil legalitu zabavování majetku lidí, a to navzdory ústavně-právní doktríně o nedotknutelnosti majetku, není nic nového a zde si myslím k žádnému prolomení tabu nedochází. Jde jenom o otázku nastavení míry (kvantity), a nikoli kvality. Navíc je vlastníkovi jedno, zda se zabavení jeho majetku jmenuje daň či jakkoli jinak.
Nedobrovolná změna vlastníka majetku je zkrátka z pohledu legitimity krádež, ať už to nazveme daní nebo jiným maskujícím pojmem.
Kromě toho v daném „kyperském případě“ nelze nevidět kontext, kdy už několik měsíců (až roků) většina států OECD vyhlašuje otevřenou válku nejen „agresivnímu“ daňovému plánovaní, ale daňovým rájům, mezi které Kypr patřil. Nechci sahat zodpovědným do svědomí, ale osobně si myslím, že právě toto sehrálo významnou roli při hledání tohoto řešení.
3 Responses
Bohužel se stále ozývá mnoho (většina) lidí, kteří současnému stavu tleskají, přímo se plácají do stehen a mají radost, že ti hodní úředníci zachránili peníze chudým lidem a zdaní ty zlé kapitalisty.
(Mimochodem všiml jste si na webu OECD jejich hesla? BETTER POLICIES FOR BETTER LIVES Já vím, že budu mnohými kamenován, ale kdysi se hesla psala i na jisté brány…)
Díky za komentář. Vidíme to stejně a možná také oba stejně cítíme, že je velká škoda, že mnoho lidí se nechá „zblbnout“ na jiný názor a pak podle toho to veřejné mínění a potažmo politika mocných vypadá.
Je to škoda veliká a bohužel jen potvrzuje přísloví o tom, že komu není rady, tomu není pomoci.
Tim nechci tvrdit, že mé libertariánské názory jsou samospasitelné, či něco takového, ale spíš to, že si to mnoho lidí uvědomí až bude pozdě a i potom se budou snažit vinu svalit na jiné.