Nejvyšší správní soud (NSS) ve svém rozhodnutí ze dne 17.10.2010 čj. 5 Afs 15/2010-71 uvedl:
Správce daně může odmítnout důkaz navrhovaný daňovým subjektem pouze, je-li pro věc nerozhodný, nevýznamný či zjevně nezpůsobilý prokázat rozhodné skutečnosti.
Navrhl-li daňový subjekt důkaz výslechem svědků, nemůže jej správce daně odmítnout s odůvodněním, že tyto osoby nebyly přímými účastníky prověřovaného obchodního vztahu daňového subjektu. I přesto by totiž tito svědci mohli mít povědomost o skutečnostech rozhodných pro danou věc.
Výše uvedená právní věta tedy pro praxi znamená, že je pouze na nás, podnikatelích (či ostatních daňových subjektech), abychom se snažili ve sporech s finančními úřady navrhovat všechny možné důkazní prostředky, a přitom se spoléhali na to, že finanční úřad může naše návrhy odmítnout jen zcela výjimečně, a sice toliko v případech, kdy je tento důkazní prostředek :
- nerozhodný,
- nevýznamný a nebo
- zjevně nezpůsobilý prokázat rozhodné skutečnosti.
Zároveň je z uvedeného právního názoru NSS patrné, že nepominutelným svědkem může být i osoba, která nebyla přímým účastníkem prověřovaného obchodního vztahu.