V rozsudku ze dne 17.10.2010 čj. 5 Afs 15/2010 Nejvyšší správní soud uvedl (zvýraznil to také Jan Tryzna v časopise Jurisprudence č. 07-2010):
Povinností správce daně je správně vymezit okruh skutečností, které je daňový subjekt v daňovém řízení povinen prokázat. Daňový subjekt musí být správcem daně patřičně zpraven o tom, které rozhodné skutečnosti má správce daně za prokázané a které nikoli, na základě jakých důkazů tak usuzuje a jak provedené důkazy hodnotí. Smyslem a účelem důkazního řízení není daňový subjekt „nachytat“ na nejasnostech, jež se v řízení objeví, nýbrž zjistit v potřebné míře rozhodné skutečnosti a případné nejasnosti odstranit, je-li to rozumně možné.