ÚS: Aktivní zásahy státu jsou v oblasti hospodářských práv přípustnější než v oblasti práv občanských

V nálezu pléna ÚS ze dne 15.5.2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (220/2012 Sb.) se mimo jiné uvádí:

Určitá zákonná úprava, jež zvýhodňuje jednu skupinu či kategorii osob oproti jiným, nemůže tedy být sama o sobě bez dalšího označena za porušení principu rovnosti. Zákonodárce má určitý prostor k úvaze, zda takové preferenční zacházení zakotví. Musí přitom dbát o to, aby zvýhodňující přístup byl založen na objektivních a rozumných důvodech (legitimní cíl zákonodárce) a aby mezi tímto cílem a prostředky k jeho dosažení (právní výhody) existoval vztah přiměřenosti.

V oblasti občanských a politických práv a svobod, již imanentně charakterizuje povinnost státu zdržet se zásahů do nich, existuje pro preferenční (tedy svou podstatou aktivní) zacházení s některými subjekty obecně jen minimální prostor.

Naproti tomu v oblasti práv hospodářských, sociálních, kulturních a menšinových, v nichž je stát začasté povinován k aktivním zásahům, jež mají odstranit křiklavé aspekty nerovnosti mezi různými skupinami složitě sociálně, kulturně, profesně či jinak rozvrstvené společnosti, disponuje zákonodárce logicky mnohem větším prostorem k uplatnění své představy o přípustných mezích faktické nerovnosti uvnitř ní. Volí proto preferenční zacházení mnohem častěji.

Osobně se domnívám, že tento postoj je spíše diskutabilní, a je podle mého názoru významně poplatný filosofickému či politickému smýšlení soudce, není tedy dostatečně neideologický. Konkrétně řešeno, je spíše bližší etatistickému či přímo socialistickému uvažování než postoji liberálnímu (či konzervativně-liberálnímu).