V časopise Právní rádce č. 02/2013 je uveden rozhovor s náměstkem MPSV JUDr. Petrem Šimerkou, ve kterém mimo jiné uvádí:
Švarcsystém byl v minulosti definován v zákoně o zaměstnanosti, ale už tomu tak není. Spíše jde o historický pojem. V zákoníku práce byl přesněji vymezen pojem tzv. závislé práce a v návaznosti na to i definována tzv. nelegální práce v zákoně o zaměstnanosti. My chceme, aby inspekce práce postihovala případy, kdy jsou naplněny znaky závislé práce, daná osoba však není zaměstnancem, ale pracuje na živnostenský list. Taková práce je nelegální a musí být sankcionována. Karty jsou zcela jednoznačně rozdány.
K tomu si dovoluji tento komentář:
Principiální otázkou je, čemu a proč se říká nelegální práce.
Kde jsou zdroje legitimity tvrdit, že tzv. závislá práce musí být vykonávána pouze na základě pracovně-právního poměru a nikoli v režimu samostatného nezávislého podnikání (např. na živnostenský list)?
Jaké základní či ústavní právo se tím chrání či naopak narušuje (omezuje)? Skutečně je v souladu s principem proporcionality, vnucovat pracovně-právní poměr i tam, kdy obě strany se svobodně rozhodli jinak? Skutečně je pravdou, že zaměstnanec je tou slabší (a navíc zřejmě prakticky nesvéprávnou) stranou, která se nemůže svobodně rozhodnout jinak než pro pracovně-právní poměr.
A není to náhodou ve skutečnost právě a jen o tom, že státu jde právě a jen o zjednodušení výběru daní z příjmů a pojistného, a tedy svojí „ochranu zaměstnanců“ demonstruje jen naoko? A stačí tento pravý úmysl státu na to, aby bylo proporcionální, tímto důvodem a způsobem omezit ústavní svobody? Dovoluji si tvrdit, že nikoli!