Z obecné právní teorie vyplývá (zejména ve vazbě na doktrínu práva na spravedlivý proces), že by bylo žádoucí, aby maximální část (nejlépe všechna) rozhodnutí správních orgánů podléhala soudnímu přezkumu v tzv. plné jurisdikci. V optimálním případě by to tedy mělo znamenat, že při soudním přezkumu správního rozhodnutí může soud rozhodnout sám ve věci jinak než rozhodl správní orgán.
České správní soudnictví se nakonec v soudním řádu správním (SŘS) rozhodlo vykročit cestou jednotné koncepce dokazování, když v ustanovení § 77 odst. 2 SŘS se konstatuje, že „v rámci dokazování může soud zopakovat nebo doplnit důkazy provedené správním orgánem„, což představuje faktickou transpozici požadavku plné jurisdikce. Soud zde tedy zcela samostatně a nezávisle hodnotí správnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem a zjistí-li přitom skutkové či (procesně) právní deficity, může reagovat tím, že dokazování doplní či nahradí.
Na podporu lze citovat z rozhodnutí NSS ze dne 28.3.2007 čj. 1 As 32/2006-99 (č. 1275/2007 Sb.NSS) – stejně i pozdější rozsudky 7 Afs 100/2006-103 a 2 Afs 35/2009-91:
Ustanovení § 77 odst. 2 věty první s. ř. s. je faktickou transpozicí požadavku tzv. „plné jurisdikce“ coby atributu práva na spravedlivý proces. Soud při svém rozhodování nesmí být omezen ve skutkových otázkách jen tím, co zde nalezl správní orgán, a to ani co do rozsahu provedených důkazů, ani jejich obsahu a hodnocení ze známých hledisek závažnosti, zákonnosti a pravdivosti. Soud tedy zcela samostatně a nezávisle hodnotí správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných správním orgánem a zjistí-li přitom skutkové či (procesně) právní deficity, může reagovat jednak tím, že uloží správnímu orgánu jejich odstranění, nahrazení či doplnění, nebo tak učiní sám.
Soudem prováděné dokazování vždy musí směřovat výlučně k osvědčení skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu; ke skutkovým novotám se zásadně nepřihlíží.
V případech, kdy soud přistoupí k vlastnímu dokazování, tedy opakuje důkazy provedené již předtím správním orgánem, neboprovede důkazy jím dosud neprovedené, hodnotí provedené důkazy jednotlivě i v souhrnu tak, aby došlo k jejich vzájemnému skloubení a provázání s důkazy provedenými a zhodnocenými správním orgánem a soud nadále vycházel ze skutkového a právního stavu takto zjištěného, ovšem ve vztahu ke správnímu orgánu s důsledky předvídanými v § 78 odst. 5 (právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán) a odst. 6 s. ř. s. (zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí).
Zpracováno za použití článku: HAMULÁKOVÁ, Klára. Zamyšlení nad současnou koncepcí soudní kontroly činnosti orgánů veřejné správy. Správní právo. 2012, č. 8. ISSN 0139-6005.