V jakékoli interakci s finančním úřadem je myslím velmi důležité si uvědomit, že finanční úřad (ale i finanční ředitelství) již ze svého zákonného postavení hraje vždy dvojakou roli:
-
Je jednou stranou řízení (když tou druhou stranou je tedy daňový subjekt) – zde ho tedy toto postavení vede ke snaze vyhledávat důkazy svědčící v neprospěch daňového subjektu
-
je orgánem rozhodujícím v daňovém řízení – zde by tedy měl být povinen provést důkazní prostředky podporující tvrzení daňového subjektu, měl by tedy být povinen zajistit rovnost zbraní a objektivitu dokazování.
Každý podnikatel či obecně každý daňový subjekt si přitom může sám udělat svůj závěr, kterou z uvedených rolí správce daně v praxi častěji plní, neboli jinak řečeno, do té druhé role ho musí vždy “dotlačit” daňový subjekt svojí obrannou aktivitou.
Z výše uvedeného rovněž vyplývá, že teprve soud je prvním orgánem, který v plné míře plní pouze druhou z výše naznačených rolí.