Je to správce daně, kdo posuzuje v prvé řadě, který důkazní prostředek má hodnotu důkazu a který také hodnotí jeho věrohodnost. Soudu nepřísluší přehodnocovat myšlenkovou úvahu správce daně, pokud vzala v úvahu všechny podstatné skutečnosti a logicky z nich dovozuje závěr odpovídající zákonu.
Není pochyb o tom, že důkaz svědeckou výpovědí byl pro závěr o doložení tvrzených výdajů
důkazem závažným a že byl získán způsobem odpovídajícím zákonu. Podstatné však
je i kritérium pravdivosti důkazu, které není splněno. Výpověď svědka je totiž třeba hodnotit ve vztahu ke všem skutečnostem, které v daňovém řízení vyšly najevo.
Pokud svědecká výpověď není hodnověrným důkazem, nemůže být způsobilá vyvrátit věrohodnost a průkaznost účetnictví.
(podle rozsudku NSS ze dne 21.2.2012 čj. 2 Afs 73/2011-84)
2 Responses
Já raději správné postupy v účetnictví, žádné černoty a levárny. Zakládám si na precizní práci http://www.accountingexpert.cz/
Dobrý den, děkuji velice za váš komentář.
Nevím samozřejmě, z jakých informací či zkušeností konkrétně vycházíte, ale za sebe mohu z dlouholeté zkušenosti sdělit, že samotné dodržování správných postupů účetnictví, a dokonce ani fakt, že vše co se zaúčtuje je v souladu s tím nejlepším svědomím daňového poplatníka, nemá prakticky žádnou faktickou relevance ve vztahu k tomu, jakým způsobem a zejména, s jakým výsledkem, proběhne daňové řízení finančním úřadem. Je tomu tak po mém soudu zejména proto, že oblast daní se čím dál více stává skutečnou oblastí uplatňování práva se všemi s tím souvisejícími důsledky, počínaje značnou mírou nepředvídatelnosti výkladu právních předpisů a rozhodování správních úřadů a soudů a dosud zdaleka nevyjasněnými a neustálenými postupy při argumentaci a dokazování konče. Pak bohužel nezbývá, než se pokusit analýzou judikatury a právní doktríny vyhledat alespoň určitá pravidla a zásady při rozhodování správních orgánů a soudů , a zároveň tato pravidla a zásady na těchto orgánech vynucovat.
Základní utilitárním důvodem je, že tlak státně mocenských struktur a věřitelů států na maximalizaci výběru daní je zejména v současné době bohužel daleko silnější než snaha těchto států dodržovat vlastní zákony.