„Připuštění plošného uplatnění záznamní povinnosti na základě v podstatě neomezené úvahy správce daně by zjevně bylo v rozporu s intencí zákonodárce. Správce daně má jistě široký prostor k velmi individualizované úvaze o tom, zda vůbec, a pokud ano, v jakém rozsahu a v jaké konkrétní podobě záznamní povinnost uloží. Může tak ale činit jen za předpokladu, že na základě konkrétních skutečností zjistí, že je u určité osoby takového kroku vůbec potřeba,“ uvádí se v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Nejvyšší správní soud se zabýval kasační stížností majitelky veterinární kliniky v Hradci Králové, které finanční úřad rozhodnutím uložil záznamní povinnost podle zákona o správě daní a poplatků. Povinnost vést zvláštní záznamy spočívala konkrétně v tom, že do sešitu v tvrdé vazbě s předem očíslovanými stranami nepřerušenou číselnou řadou měla zapisovat každého zákazníka (tj. jméno osoby, kterou přijme ve své provozovně se zvířetem) a nejpozději před jeho odchodem z provozovny zapsat pořadové číslo zákazníka jedinou nepřerušovanou číselnou řadou v jednom roce, datum a hodinu návštěvy, druh zvířete (u psa a kočky jejich plemeno a barvu), název provedeného veterinárního výkonu a jeho cenu, druh, množství a cenu účtovaného léčiva, celkovou přijatou částku atp. Při provedených kontrolách podnikatelka evidenční knihu nepředložila a správce daně ji uložil pokutu 10 tisíc korun.
Žena s postihem nesouhlasila a podala žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. Soud žalobu zamítl. NSS ale rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ustanovení o záznamní povinnosti dává správci daně pravomoc uložit konkrétnímu daňovému subjektu dodatečnou evidenční povinnost nad rámec povi nestalo(…) Zejména není patrné, že by správce daně měl v případě stěžovatelky konkrétní důvody k podezření, že krátí v hotovosti přijímané tržby či jinak ve vztahu ke správci daně zkresluje ekonomické výsledky své činnosti nebo činnosti někoho, s nímž je v obchodním styku, nebo že hrozí významné nebezpečí, že by tak v budoucnu činila, pokud by jí záznamní povinnost nebyla uložena,“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Uložení záznamní povinnosti v dané věci tudíž bylo od počátku nezákonné, a tedy nemohlo a ani do budoucna nemůže být podkladem pro uložení pokuty za její neplnění.
Informace k rozhodnutí ze dne 29. 12. 2011 sp.zn. 7 Afs 14/2010.