Zásada legitimního očekávání je v daňovém řádu promítnuta do ustanovení § 8 odst. 2 daňového řádu:
Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
Daňový řád se zde zjevně inspiroval obdobnou úpravou ve právním řádu (viz § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá (…), aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“).
Soudní praxe používá též pojmů „oprávněné očekávání“, „oprávněná důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“, „ustálená rozhodovací praxe“ apod.
Ze zásady legitimního očekávání je odvozován též princip vázanosti správního orgánu vlastní správní praxí.