Všem těm, kteří se nějakým způsobem zajímali o právní kauzu (ne)možnosti legálního zahájení daňové kontroly (zejména od nálezu I. ÚS 1835/07 ze dne 18.11.2008), doporučuji k přečtení včerejší (08.11.2011) rozhodnutí pléna Pl. ÚS 33/11. Možná stojí i za pozornost krátkost textu tohoto rozhodnutí, to také o lecčem svědčí.
Bohužel svoboda opět dostala na frak a musela ustoupit sociální (či sociologické) koncepci práva; princip proporcionality zde pohříchu nakonec byl Ústavním soudem uplatněn takovým způsobem, že „veřejný“ (uvozovky jsou mým dílem a snažím se tím dát najevo svoji skepsi nad jakýmkoli objektivním základem tohoto pojmu) zájem na výběru daně převýšil nad ochranou autonomní sféry jednotlivce.
Je třeba vzdát hold soudkyni Wagnerové (po kolikáté již, že!) a soudcům Holländer (pozn.: většího znalce teorie práva bychom v soudnictví těžko hledali, viz jeho publikační činnost) a Duchoň za jejich disentní stanoviska.
Na druhé straně budiž řečeno, že včerejší rozhodnutí de facto znamená, že disentní stanovisko soudkyně Janů z nálezu I. ÚS 1835/07 ze dne 18.11.2008 se nakonec prosadilo. Já za sebe (a zcela subjektivně) tedy za to tuto soudkyni jistě nechválím.