„Dva dětinské kousky v Moskvě tropí. Pravoslavnou duši chtějí změniti vyvěšením tabulek: Náboženství je opium národa. Materialistický světový názor ‚podporují‘ ukazováním ostatků vůdce v mystickém pološeru podzemní katakomby“
„Třetí internacionála společně s přetaveným carismem leží v samém jádru sovětské přítomnosti“
(z knihy: Jan Slavík, Co jsem viděl v sovětském Rusku, Praha 1926, publikováno v Kontexty 2/2011, CDK Brno, www.cdk.cz)
Jan Slavík (25. března 1885 Šlapanice (okres Kladno) – 9. května 1978 Praha) byl český historik a archivář, který se zabýval zejména moderními dějinami Ruska a SSSR. Slavík vystudoval historii na Karlově univerzitě u profesorů J. Pekaře a J. Bidla a potom učil na gymnáziích na Kladně a v Praze. Ačkoli před válkou úzce spolupracoval s řadou pozdějších marxistických historiků, po válce se s marxismem rozešel a působil v Národně socialistické straně. Velkoryse začatou práci „Vznik českého národa“ (1946, 1948) už nedokončil, po únoru 1948 nemohl publikovat a jeho dílo patřilo mezi zakázané knihy. Ruský archiv, který vybudoval, byl odvezen do SSSR. Zdroj