Přátelé, věc je samozřejmě vždy ještě o něco složitější, než se zdá na první pohled. A jenom naštvanost nebo alespoň chuť něco změnit nic neřeší (i když, bohužel, i té se v této zemi příliš nedostává). Je třeba se seriozně bavit o tom, kde jsou skutečné příčiny a jaké z toho jsou skutečné cesty ven. Ve vztahu k tolik zvláště pak v poslední době diskutované korupci je po mém soudu jediné zcela zásadní a klíčové řešení: Přes státní úřady musí protékat tak málo peněz, aby zde nebylo co ukrást, protože jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere …
Proto jako skutečné řešení vidím výrazné snížení daní a s tím související i stejně výrazné (či spíše ještě výraznější) snížení všech plateb (výdajů) státu (aby v důsledku státní rozpočet byl alespoň mírně přebytkový).
Vezměme si třeba příklad zastupitelstev: Na malých obcích, kde je to spíše jen o práci a o velmi malých penězích (myslím tím výši rozpočtu takové obce), je často obtížné vůbec někoho uprosit, aby to „starostování“ vzal, zatímco ve velkých statutárních městech, které mají roční rozpočty v desítkách miliónů, tam se žene každý, protože cítí kořist v podobě různých „drobtů“ z tohoto velkého koláče. No a na státních úřadech, tak tam je to ještě o řády vyšší.
Je iluzí, a život v časech před rokem 1989 mne o tom zcela nezvratně a empiricky přesvědčil, si myslet, že někdo kdo spravuje nebo rozdává majetek, který mu nepatří, se bude k tomuto majetku chovat jako vlastník, a bude zohledňovat potřeby tohoto majetku a zájmy společnosti nad zájmy vlastní. Samozřejmě, jsou jistě i ve státní správě tací, kteří mají silný morální kredit a dokáží odolat tomuto pokušení, ale ruku na srdce, přesněji řečeno zeptejme se sociologů, je jich většina? Nebo tvoří alespoň dostatečně vlivnou skupinu? Myslím, že je bohužel přirozeným řádem věcí, že je jich vždy menšina.
Ruml: Vláda na boj s korupcí nestačí, tlak musí přijít od lidí :: Domácí :: ČT24.